Krasobruslení
Krasobruslení je druh bruslařského zimního sportu, ve kterém je kladen důraz na umělecké ztvárnění piruet, skoků a kroků. Krasobruslaři se utkávají v soutěžích na národní a mezinárodní úrovni, jako jsou např. Mistrovství Evropy, Mistrovství světa, Národní mistrovství, Mistrovství čtyř kontinentů, Grad-Prix v krasobruslení aj. Krasobruslení je také jednou z oficiální disciplín Zimních olympijských her.
Mnoho krasobruslařů působí po skončení své amatérské závodní kariéry jako trenéři, nebo vystupují v různých ledních revue.
Krasobruslení se děli do nasledujicích skupin:
*Jednotlivci
*Sportovní páry
*Tance na ledě
*Synchronizované krsobruslení
Historie:
Kolébkou krasobruslení je Velká Británie, první krasobruslařský závod se zde konal v roce 1814. Odtud se krasobruslení šířilo do celé Evropy a Ameriky. V USA přidali ke krasobruslení ještě hudbu a taneční a baletní prvky.
Při výletu k prvopočátkům krasobruslení jako sportovního odvětví, musíme nejdříve mluvit jen o bruslení, které se až později rozdělilo do dvou různých sportovních disciplín, krasobruslení a rychlobruslení.
První historické zmínky o bruslení pocházejí z Dánska z roku 1134, nejstarší anglická zmínka je datována do roku 1174. Archeologické nálezy (brusle vyrobené z kostí) datují vznik bruslení až do doby bronzové a kamenné.
Primitivní začátky krasobruslení lze nalézt v Nizozemí 13. a 14. stol. - dřevěné brusle opatřené na spodní straně železným plátkem – k rozjetí však bylo nutné použít hole. Až náhoda, kdy nizozemský truhlářský učeň změnil při zasazování želízek vodorovnou polohu za svislou, přinesla změnu. Bruslaři odložili hole, pohyb se stal volnější, rychlejší a ovladatelnější. V nizozemském Holandsku bylo bruslení zábavou prostého lidu, jak dokazují některé obrazy od starých mistrů, v jiných zemích, a také u nás, bylo bruslení výsadou šlechtických rodů. Počátkem roku 1610 byl na dvoře Rudolfa II. uspořádán velký karneval na ledě.
Rozvoj „skutečného“ krasobruslení začal teprve v 18. století, když nože dostaly lehce zahnutý tvar, což umožnilo provádět otáčky a komplikovanější prvky.
Nebruslilo se jen v západní Evropě, ale také na východě, zejména v severní části Ruska. V roce 1838 byla v Petrohradě vydaná knížka pod názvem „Zimní zábavy a umění jezdit figury na bruslích“. Podává svědectví o tom, že bruslení se věnovala nejen mládež, ale i dospělí. Na kovových bruslích se v Rusku jezdilo už v 17. stol. Car Petr Veliký si dal v roce 1637 vykovat pár železných bruslí. Nejprve se jim říkalo „skorochod“, teprve později, když přední část bruslí získala ozdobu koňské hlavy dostaly název, kterého se používá dodnes – „koňky“.
Pravidla a soutěže
První mezinárodní krasobruslařské soutěže se konaly roku 1882 ve Vídni, podle soutěžního řádu zvaného Regulativ. Ten byl odvozen z učebnice žáků Jacksona Hainese – Dr. Körpera, Wirtha a Diamantidiho „Spuren auf dem Eise“ (Stopy na ledu), vydané roku 1881.
Tento Regulativ později převzala také Mezinárodní bruslařská unie (angl. International Skating Union, zkr. ISU), a tak vznikla pravidla, která v pozměněné podobě fungují dodnes. K výraznějším změnám došlo zavedením krátkého programu a ve změně poměrů mezi hodnocením povinné a volné jízdy.
Rozvíjející se dovednosti krasobruslařů a narůstající požadavky na lepší a objektivnější hodnocení přiměly ISU vytvořit nový systém hodnocení, který je platný od sezóny 2004/2005 a odsunul stávající tzv. „6kový systém“ do historie. Základem nového systému je nový výpočet soutěžních výsledků a jednotlivých hodnot předvedených prvků. Zavedení digitálního video-systému umožňuje rozhodčím přehrát si jednotlivé prvky znovu a tak je lépe a objektivněji zhodnotit.
- Při prvních vídeňských soutěžích zaujal mladičký Nor Axel Paulsen, který předvedl svůj slavný skok, který dodnes patří k povinným prvkům.
- První mistrovství Evropy se konalo už v roce 1891, ještě před založením ISU, a prvním mistrem Evropy se stal Němec Oskar Uhlig.
- První mistrovství světa se konalo 1896 v Petrohradě. Opět vyhrál Němec, tentokrát Gilbert Fuchs. O pět let později vyhrál svůj první světový titul legendární Švéd Ulrich Salchow. To se mu podařilo ještě 9 krát. Po ukončení závodní kariéry se Ulrich Salchow stal dlouholetým předsedou Mezinárodní bruslařské unie.
- Jeho úžasný rekord napodobily v letech 1927-1936 stejně legendární Norka Sonja Henieová a v letech 1969-1978 také Irina Rodninová, která své první čtyři tituly ve sportovních dvojicích získala s Alexejem Urmanovem a dalších šest titulů se svým manželem Alexandrem Zajcevem.
- Ženy začaly o titul mistryně světa bojovat v roce 1908 v Davosu, o první titul mistryně Evropy teprve v roce 1930 ve Vídni. První evropskou mistryní se stala Rakušanka Fritzi Burgerová
- Ve Vídni 1930 se také poprvé uskutečnilo mistrovství Evropy sportovních párů. O světový titul soutěžily také daleko dříve – již od roku 1908.
- Nejmladší krasobruslařskou disciplínou jsou tance na ledě. Na světových šampionátech se objevily teprve v roce 1956 v Paříži a o dva roky později také na evropském mistrovství v Bolzanu. Od roku 1976 jsou tanze na ledě standardní součástí v programu Zimních olympijských her
Krasobrulení a olympijské hry
- 1908 v Londýně proběhla první olympijská soutěž v krasobruslení. Na pořadu byly čtyři disciplíny: bruslení žen a mužů, sportovní dvojice a speciální figury. Soutěž ve speciálních figurách už pak ale nikdy nebyla opakována. Prvním olympijským vítězem se stal Ulrich Salchov.
- Druhý olympijský závod proběhl na Letních olympijských hrách 1920 v Antverpách šest let po posledním mistrovství světa 1914. Celkem se zúčastnilo 9 mužů, 6 žen a 8 párů ze šesti zemí.
- V roce 1924 proběhly první Zimní Olympijské hry v Chamonix. Zúčastnilo se jich 29 soutěžících z toho 16 mužů a 13 žen z jedenácti zemí.
- Zimních olympijských her 1976 v Innsbrucku se účastnilo již 105 olympioniků (52
- mužů a 53 žen) z 18 zemí.
VYBAVENÍ
NOŽE:
Krasobruslařské nože, vyrobené z tvrdé oceli, jsou 3 až 4 milimetry široké. Jsou jen nepatrně zahnuté – což umožňuje provádět složité obraty a prvky. Jsou sbroušeny tak, že vznikají dvě hrany (vnitřní a vnější), mezi kterými je dutina. Tyto hrany usnadňují bruslaři zrychlovat a ovládat jízdu. Špička je ozubená, používá se při odpíchnutých skocích a jako otáčivý bod při piruetách.
BOTY:
Boty jsou zpravidla zhotoveny na míru, silně vyztužené, šněrovací do výšky lýtek s tlustým koženým vnitřkem a dodatečným vyztužením oblasti kotníku.
Kostýmy:
Kostýmy jsou ovlivňovány charakterem programu a volbou hudebního doprovodu. Měly výkon korunovat a ne odvádět pozornost nebo dokonce pobuřovat. Dřívějším přísným pravidlem byly sukně pro ženy, dnešní pravidla již umožňují, aby ženy vystupovaly i v kalhotovém kostýmu – dokonce i v tancích – musí to však být explicitně uvedeno v úpravě pravidel, které každoročně uveřejňuje ISU. Muži musí i nadále nosit dlouhé kalhoty – které však nesmějí být trikotové (přiléhavé). Jiné módní doplňky, které nejsou pevně přichyceny na kostýmu, stejně jako různé jiné pomůcky nejsou v soutěži povoleny.
KRASOBRUSLAŘSKÉ PRVKY:
Jak už bylo řečeno, krasobruslení umělecké ztvárnění skoků, kroků a piruet.
Ke skokům patří Salchow, Toeloop, Rittberger, Flip, Lutz a Axel, které se skáčou s jednou, dvěma, třemi, a dokonce i čtyřmi obrátkami. Mimo nosné prvky (skoky, kroky, piruety) sem patří také různé spojovací prvky jako váha, arabesky, měsíc aj.
K prvkům typickým pro sportovní dvojce patří odhozené a twistované skoky, zvedané figury a spirála smrti.
